Královna ledu

7. října 2006 v 18:44 | Krwinka |  Papírová tanečnice
I.
Krásná dívka spanilá,
mezi slzami se ztratila,
nespěchá, na co shon,
už ji čeká jen ten skon.
II.
Přišlas sem do náruče smrti,
stvořilas si své prokletí,
brána pekel ze tvých rtů,
splodilas sis záhubu.
III.
Z nebe spadá první vločka,
zavři už svá bledá víčka,
smrt už si jde pro tebe,
nedej se zmást, sníh nezebe.
IV.
Kam zmizel tvůj smích?
Slzy v očích zasněných,
smrt si proň jede na saních,
náruči tě drží sníh.
V.
Dívko, cos svou duši ztratila,
vyčkej, tvá přání se splnila,
nech svou duši jít už dál,
tam kde kdy počátek se stal.
VI.
bež, a nepros o milost,
tvou duši čeká temný hvozd,
zavři víčka očích svých,
zemři, duši tvou si bere sníh.
VII.
Neboj se nic se neděje,
už je tu královna závěje,
nebraň se, sníh tě zahřeje,
teplo tvé líce zaleje.
VIII.
To jen tvá duše,
velice tiše,
strašlivě kleje,
a královna ledu se směje.
IX.
Co ti matka na srdce kladla,
tvá krásná tvář tak rychle zvadla,
někdo tvého života sfoukl svíčku,
smrt se zračí na tvém líčku.
X.
Koukni se na nebe,
smrt si jde pro tebe,
polibek na křídlech andělů,
nese ti tvou záhubu.
XI.
Kam se poděla tvá naděje?
Ta dívka co se nechvěje?
Co nebezpečí se vysměje?
bere si ji královna závěje.
XII.
Tvá ledově smutná krása,
hřeje jako ranní rosa,
je to krása smrti,
kam tvá duše letí?
XIII.
Co bude svět bez tebe?
Nedej se zmást, sních nezebe.
Tvá tvář pomalu bledne,
vždyť zemřít je tak snadné.
XIV.
Už zbledla tvá líčka,
sněhem zní smutná písnička,
i nebe začalo plakat s tebou,
nad tvým osudem a krutou zimou.
XV.
Nedej se zmást falešnou nadějí,
nech se obejmout hřejivou závějí,
pojď ke mně, mne se nikdo nebojí,
všechny tvé rány se naráz zahojí.
XVI.
Zemři, přijmi svůj osud,
tvá čára života, je na ní zákrut,
jdi dál, nedej se zmást,
smrt je jen jedna z mnoha krás.
XVII.
Z tvých očí už zmizel strach,
padá na ně sněžný prach,
zašlo slunce, je tu jen chlad,
tvá duše jde v květný sad.
XVIII.
Nač se smrti bát?
Neboj se, je čas se kát,
na tvé líce dýchla smrt,
už je tu, má v ruce srp.
XIX.
Podetne květinu již sotva živou,
jsi prokřehlá sny a zimou,
očisti svou duši od všech neřestí,
jen plač, je to tvé neštěstí.
XX.
Čeká tě královna věčnosti,
ve svém chladném království,
jsi nejspíš prokletá,
už je tu temnota.
XXI.
Kam se tvá duše poděla?
Odlétla na křídle anděla.
Muselas zemřít v závěji?
Nemělas žádnou naději?
XXII.
Kde je ten, co říkal, že tě má rád?
Neměl tě právě on hřát?
V dáli zní jen jeho smích,
duši tvou si vzal sníh.
XXIII.
Slábne dívčin dech,
z úst se vydral už jen vzdech,
dívka v náručí smrti klímá,
vzala si ji paní zima.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak hodnotíte layout stránky?

Je pěkný
Ujde
Hrozný!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama